Politické účinky volebních systémů - III. TECHNICKÉ KOMPONENTY VOLEBNÍCH SYSTÉMŮ A JEJICH VLIV NA ZPŮSOB REPREZENTACE

Vliv technických komponentů volebních systémů na způsob reprezentace, který bude daný volební systém "produkovat", je za různých okolností velmi rozdílný - někdy velký, jindy malý, někdy působící "protikladně" (poměrné rozhodovací pravidlo povede k spíš většinové, většinové k spíš poměrné reprezentaci), někdy "souladně" (poměrné pravidlo rozhodování povede k poměrné, většinové k většinové reprezentaci). To vše závisí na konkrétních danostech země, kde funguje ten který volební systém, a na tom, jak jsou různé technické komponenty dotyčného systému zkombinovány. Z nich jsou pro naše úvahy důležité zejména: velikost volebních obvodů, omezovací klausule a systémy přepočítávání hlasů a rozdělování mandátů v skrutiniích. Speciality jako například jednojmenné přenosné hlasování či systémy, v nichž je uplatněno kumulativní hlasování, nechme pro účely tohoto textu stranou.

III.1 Velikost volebních obvodů

Volební obvody jsou organizačně-technické jednotky, v nichž volby probíhají a v rámci nichž jsou zpravidla přidělovány mandáty (ve volebních systémech s jedním skrutiniem) nebo aspoň jejich podstatná většina (ve volebních systémech se dvěma či více skrutinii). Volební obvody jsou zpravidla definovány jako geografické jednotky, ovšem je možné konstruovat je i pomocí personálního prvku - např. volební obvod tvořený příslušníky určité komunity, národnostní menšiny (25) či profesní skupiny.

Různé nastavení velikosti volebních obvodů může fakticky měnit charakteristiku volebního systému podle způsobu reprezentace: Poměrné pravidlo rozhodování uplatněné ve velkých volebních obvodech povede zpravidla k poměrnému způsobu reprezentace, ale totéž pravidlo uplatněné v malých obvodech (za normální situace, jíž se chápe relativně rovnoměrné geografické rozdělení podpory jednotlivým stranám) povede spíše k většinovému způsobu reprezentace. Důvod je zřejmý, jak ukazuje následující tabulka:

množství
rozdělovaných
mandátů
počet mandátů pro jednotlivé strany
a procentní podíly stran na všech mandátech
strana A
101 456 hl.
(10,25%)
strana B
256 080 hl.
(25,86%)
strana C
412 665 hl.
(41,68%)
strana D
184 513 hl.
(18,63%)
strana E
35 445 hl.
(3,58%)
mandáty%
mandátů
mandáty%
mandátů
mandáty%
mandátů
mandáty%
mandátů
mandáty%
mandátů
1 --- --- --- --- 1 100 --- --- --- ---
2 --- --- 1 50 1 50 --- --- --- ---
3 --- --- 1 33,3 2 66,7 --- --- --- ---
4 --- --- 1 25 2 50 1 25 --- ---
5 --- --- 1 20 3 60 1 20 --- ---
6 --- --- 2 33,3 3 50 1 16,7 --- ---
7 --- --- 2 28,6 4 57,1 1 14,3 --- ---
8 1 12,5 2 25 4 50 1 12,5 --- ---
9 1 11,1 2 22,2 4 44,4 2 22,2 --- ---
10 1 10 3 30 4 40 2 20 --- ---
15 1 6,7 4 26,7 7 46,7 3 20 --- ---
20 2 10 5 25 9 45 4 20 --- ---
25 2 8 7 28 11 44 5 20 --- ---
26 2 7,7 7 26,9 11 42,3 5 19,2 1 3,9
27 2 7,4 7 25,9 12 44,4 5 18,5 1 3,7
28 3 10,7 7 25 12 42,9 5 17,9 1 3,6
29 3 10,3 8 27,6 12 41,4 5 17,2 1 3,5
30 3 10 8 26,7 13 43,3 5 16,7 1 3,3
40 4 10 11 27,5 17 42,5 7 17,5 1 2,5

K získání jednoho mandátu je při hypotetických volbách v třicetimandátovém obvodu třeba okolo 3% hlasů, zatímco v třímandátovém zhruba 30%(26), přičemž v obou případech je k transformaci hlasů v mandáty užito stejné (poměrné) pravidlo - d'Hondtova metoda přepočtu.

Středně velké volební obvody tak mohou vytvářet přirozenou omezovací klausuli a malé volební obvody mohou mít dokonce natolik silný reduktivní efekt na počet politických stran, že povedou spíše k většinovému způsobu reprezentace(27). Naopak si lze představit situaci, kdy volby v malých obvodech (jedno-, dvou- či třímandátových), ať už v nich bude uplatněno většinové nebo poměrné pravidlo rozhodování, povedou k poměrnému způsobu reprezentace - bude tomu tehdy, když budou existovat velké geografické rozdíly v podpoře jednotlivých politických stran a volby v malých obvodech umožní proniknout do parlamentu i zástupcům geograficky silně lokalizovaných malých menšin, které by za poměrného pravidla rozhodování ve velkých volebních obvodech (a za případné existence omezovací klausule na celostátní úrovni) neměly šanci na parlamentní zastoupení(28).

V souvislosti s velikostí volebních obvodů se často zvažuje, zda velké volební obvody snižují a malé zvyšují roli osobností. Může tomu tak být a nemusí, a sice v závislosti na dalších okolnostech: Na tom, volí-li se na vázaných nebo na více či méně volných kandidátních listinách, na tom, jak disciplinované jsou kandidující politické strany aj. Striktní favorizace malých obvodů, zejm. jednomandátových, jako záruky větší nezávislosti poslance na politické straně(29) nepřihlíží dostatečně k těmto specifickým okolnostem. Kromě toho i v rámci kandidátních listin lze najít řadu způsobů, jak roli osobností posílit (panašování, preferenční hlasy, německý personalizovaný poměrný systém aj.).

III.2 Omezovací klausule

Omezovací klausule jsou prvky volebního systému, jejichž úkolem je redukce počtu parlamentních stran oproti počtu stran kandidujících. Obvykle tedy mají napomáhat koncentračním procesům v systému stran, což může usnadnit tvorbu vládní většiny. Zpravidla ovšem, nejsou-li klausule příliš vysoké (tj. pohybují-li se do cca. 5% všech platných hlasů) vedou pouze k eliminaci velmi malých stran a jen zřídkakdy mají takový koncentrační efekt, že umožňují sestavování jednobarevných vlád(30).

Klausule mohou být konstruovány několika způsoby: Jakousi přirozenou omezovací klausuli, často velmi vysokou, tvoří velikost volebního obvodu (viz předchozí oddíl). Umělé omezovací klausule jsou pak buď konstruovány tak, že stanoví minimální počet získaných mandátů, nebo tak, že stanoví minimální procento získaných hlasů (ať už v rámci jednotlivého volebního obvodu, svazu volebních obvodů, či na úrovni celé politické jednotky) potřebné pro vstup dotyčné strany do parlamentu. Obě varianty (minimální počet mandátů i minimální procento) mohou být kombinovány, a to buď kumulativně, nebo alternativně (to je častější varianta, je uplatněna např. i u volebního systému SRN - ke vstupu do parlamentu je nutno získat buď alespoň 5 % hlasů na celostátní úrovni, nebo aspoň tři přímé mandáty). Z předchozích vět plyne, že umělé omezovací klausule lze za normálních okolností užít jen ve volebních systémech s poměrným pravidlem rozhodování, v systémech s většinovým pravidlem rozhodování by jejich užití sice bylo za jistých podmínek myslitelné, bylo by však zcela neobvyklým zjevem(31).

Existence klausule - zvlášť je-li relativně vysoká -podstatně ovlivňuje chování voličů. Voliči, kteří by jinak, kdyby klausule nebylo, volili některou malou stranu, se často v obavě, aby svůj hlas nepromarnili, neboť jimi preferovaná strana se nedostane do parlamentu, rozhodují volit jinou jim blízkou, avšak větší stranu, u níž nebezpečí propadnutí jejich hlasu nehrozí. V tomto smyslu je Sartoriho názor, že volební systém SRN s 5% klausulí je silně neproporcionální(32), vcelku oprávněn, byť z hodnoty průměrného indexu proporcionality R. Rose(33) pro volby v SRN v letech 1949-1998 (iP=98,16)(34) by bylo lze usuzovat na opak.

Roseův index ukazuje totiž jen poměr mezi odevzdanými hlasy voličů a parlamentními mandáty, tedy mechanický účinek omezovací klausule, nedokáže však popsat její psychologický účinek: Kolik voličů pod vlivem existence klausule volilo ne "srdcem", ale po chladné racionální kalkulaci tak, aby jejich hlasy nepřišly vniveč. Psychologický účinek omezovací klausule je, zejména za situace, kdy se podle daného volebního systému konají již několikáté volby, takže jeho účinky jsou obecně známy, zpravidla podstatně silnější než účinek mechanický.

III.3 Systémy přepočítávaní hlasů a rozdělování mandátů ve skrutiniích

Zatímco v systémech většinového pravidla rozhodování se všechny mandáty přidělí ve volebních obvodech, vždy té straně, která získala v tom kterém obvodě absolutní nebo relativní většinu, v systémech poměrného pravidla rozhodování je přepočítávání hlasů v mandáty složitější, protože musí být provedeno věrně podle poměrů hlasů pro jednotlivé strany. Mandáty lze rozdělovat buď výhradně v rámci volebních obvodů, nebo lze postupovat tak, že větší část mandátů je přidělena ve volebních obvodech, menší, zbytková část pak v rámci nějakých vyšších jednotek (ve svazu volebních obvodů, na celostátní úrovni). Druhý způsob více odpovídá duchu poměrného pravidla rozhodování a obvykle umožňuje též čistěji poměrný způsob reprezentace.

Metod přepočtu hlasů a rozdělování mandátů je řada, pro účel tohoto textu však stačí přehlédnout jen některé nejdůležitější:(35)

Hareova formule užívá mandátového čísla (počtu hlasů odevzdaných ve volebním obvodě, připadajících na jeden mandát - např. v dvacetimandátovém obvodě s 1 000 000 odevzdaných hlasů M = 50 000). Každá strana obdrží tolik mandátů, kolikanásobně je beze zbytku mandátové číslo obsaženo v počtu pro ni odevzdaných hlasů. Při této metodě ovšem zůstávají zbytkové mandáty, které se rozdělují dalšími postupy.

Hagenbach-Bischoffova formule modifikuje Hareovu formuli tím, že volební číslo získává dělením počtu všech odevzdaných hlasů nikoli počtem mandátů, nýbrž počtem mandátů zvýšeným o jeden. To při aplikaci snižuje množství zbytkových hlasů. Modifikací Hagenbach-Bischoffovy formule je formule Imperiali, kdy se volební číslo nezískává dělením počtu mandátů, jež mají být přiděleny, zvětšeným o jeden, nýbrž o dva.

Hare-Niemeyerova metoda (neboli metoda matematických proporcí) vychází z Hareho, avšak nepočítá zvlášť volební číslo, nýbrž rovnou počet mandátů pro příslušnou stranu. Hlasy odevzdané straně jsou vynásobeny celkovým počtem mandátů, který má být rozdělen a celé takto získané číslo se vydělí celkovým počtem odevzdaných hlasů. Strany získají tolik mandátů, jak vysoká je celá část takto vyděleného čísla. Zbytkové mandáty se přidělí podle výše zbytků z vydělených čísel. Jak vidno, Hare-Niemeyerova metoda v sobě zahrnuje i přidělení zbytkových mandátů metodou největšího zbytku.

D'Hondtova metoda neužívá volebního čísla, nýbrž dělení číselnou řadou. Dělencem je vždy počet hlasů pro jednotlivou stranu, dělitelem postupně čísla číselné řady (1, 2, 3...), získané podíly u všech stran jsou pak seřazeny podle velikosti a ze všech se vybere tolik nejvyšších podílů, kolik má být v obvodě přiděleno mandátů. D'Hondtova metoda umožňuje rozdělit všechny mandáty v obvodě, nevzniká problém se zbytkovými mandáty. Metodu lze různě modifikovat úpravou číselné řady: modifikace Imperiali užívá např. 2, 3, 4.., vynechává tedy číslo 1; Saint-Laguë dělí jen lichými čísly, modifikovaná metoda Saint-Laguë užívá číselné řady lichých čísel, avšak začínající číslem 1,4(36) aj.).(37) Lze použít i mnoha dalších číselných řad.(38)

Určité srovnání politických účinků jednotlivých metod přepočtu poskytuje následující tabulka výsledků hypotetických voleb:

množství
rozdělovaných
mandátů
v obvodě celkem rozdělováno 8 mandátů
celkový počet zohledněných hlasů 990 159
strana A
101 456 hl.
(10,25%)
strana B
256 080 hl.
(25,86%)
strana C
412 665 hl.
(41,68%)
strana D
184 513 hl.
(18,63%)
strana E
35 445 hl.
(3,58%)
zbytkové
mandáty
počet mandátů
Hareova formule 0(1) 2 3 1(2)02*)
Hagenbach-Bischoffova formule 0(1) 2 3(4) 1 0 2**)
formule Imperiali 1 2 4 1 0 0
Hare-Niemeyerova metoda 1 2 3 2 0 ---
D'Hondtova metoda 1 2 41 0---
metoda Imperiali 0 2 5 1 0---
metoda Saint-Laguë 1 2 3 2 0 ---
modifik. metoda Saint-Laguë 1 2 3 2 0 ---
"Koudelkova" metoda 0 2 4 2 0 ---
*) za použití metody největšího zbytku by ze zbytkových mandátů dostala 1 mandát strana A a 1 mandát strana D 
**) za použití metody největšího zbytku by ze zbytkových mandátů dostala 1 mandát strana A a 1 mandát strana C

Jak je patrné, metoda D'Hondtova a metoda Imperiali může poněkud zvýhodňovat v zastoupení nejsilnější strany, metody Hare-Niemeyerova a obě varianty metody Saint-Laguë naopak obvykle posilují spíše menší strany(39). Vliv různých metod přepočtů na poměry sil v systémech stran obvykle nebývá příliš velký, neboť se zpravidla jedná jen o několik mandátů.

Za určitých specifických situací však tento vliv může nabýt na síle: Kupříkladu tehdy, když se voličské preference jedné ze stran pohybují těsně pod hranicí 50% a metoda znevýhodňující velké strany (typicky Hare-Niemeyerova) této straně znemožňuje získat absolutní většinu mandátů.

Na druhé straně metody, jež favorizují větší strany (typicky metoda Imperiali, d´Hondtova či "Koudelkova"), jsou-li uplatněny v relativně malých volebních obvodech, mohou vést k citelnému posílení větších stran a vytvářet relativně silné "manufactured majorities". Např. ve shora uvedeném příkladě umožňuje metoda Imperiali straně C s 41,68% hlasů získat 62,5% mandátů v obvodě; metody d´Hondtova a "Koudelkova" umožňují této straně získat stále ještě 50% mandátů. Nejpřesněji "zobrazuje" politické spektrum v shora uvedeném hypotetickém volebním obvodě metoda Hare-Niemeyerova resp. Hareova formule za použití metody největšího zbytku při přidělování zbytkových mandátů; děje se tak ovšem za cenu "nadreprezentace" malých stran - strana A s 10,25% hlasů získá 12,5% mandátů v obvodě, strana D s 18,63% hlasů pak 25% mandátů, zatímco největší strana (strana C) získá za 41,68% hlasů jen 40% mandátů.

Na závěr této části článku jen velmi stručně k metodám rozdělování zbytkových mandátů. Častěji užívané jsou následující: 1. Metoda největšího zbytku (mandáty obdrží ty strany, které mají největší počet zbytkových hlasů); 2. Metoda největšího průměru (mandáty obdrží strana, která by měla největší průměr hlasů na mandát, pokud by jej obdržela; průměr se spočítá jako podíl všech hlasů pro stranu a počtu dosud obdržených mandátů zvětšených o jeden). 3. Metoda přidělování zbytkových mandátů podle d'Hondtovy metody či podle některé z jejích modifikací (zbytkové hlasy se dělí číselnými řadami stejně jako u běžné d'Hondtovy metody či systému metodicky obdobného).

Účinky jednotlivých metod na silové poměry v systému stran jsou poměrně malé a dosti různorodé podle konkrétních čísel. V dostupné literatuře o nich nepanuje úplná shoda.

Obecně se přijímá, že metoda největšího zbytku je výhodnější spíše pro malé strany(40). Uvedený názor lze dle mého soudu vcelku logicky odůvodnit: To, která strana získá největší zbytek hlasů a tedy zbytkové mandáty, závisí vcelku na náhodě (odvisí to výlučně od absolutního počtu hlasů pro tu kterou stranu, aniž by zde existoval vliv poměrů sil jednotlivých stran), ovšem zbytkový mandát obdržený "navíc" je zpravidla podstatně cennějším ziskem pro malou stranu než pro stranu velkou, jelikož se tím zisk malé strany zvětší o podstatně větší procento než o kolik se nabytím zbytkového mandátu zvětší zisk strany velké(41).

Metoda největšího průměru pak zvýhodňuje spíše velké strany(42). I toto je vcelku logické: Dodatečný mandát přidělený na základě zbytkových hlasů je u malých stran relativně (v poměru k celkovému počtu mandátů dané strany) daleko větším zvětšením dělitele než u stran velkých, takže je pravděpodobnější, že rozhodný podíl u malých stran vyjde pro ně nevýhodně a naopak pro velké strany výhodně.

Účinky těch metod přidělování zbytkových mandátů, jež jsou založeny na dělení číselnou řadou, pak závisejí na tom, jaká konkrétní číselná řada je použita.

POZNÁMKA:

(25) Na Novém Zélandě byl do zavedení kombinovaného volebního systému roku 1993 užíván klasický "westminsterský" systém relativní většiny, v rámci něhož byly některé z volebních obvodů definovány jako volební obvody příslušníků maorské menšiny. Viz k tomu: D. W. R a e , cit. d. v pozn. č. 15, str. 19. Podrobněji k volebním obvodům definovaným jinak než čistě teritoriálně (příklady: Nový Zéland, Kypr, Libanon) viz A. L i j p h a r t , Proportionality by Non-PR Methods: Ethnic Representation in Belgium, Cyprus, Lebanon, New Zealand, West Germany, and Zimbabwe, str. 116-120, in: B. Grofman, A. Lijphart (editoři): Electoral Laws and Their Political Con-sequences, New York 1986, str. 113-123.

(26) Tato čísla ovšem kolísají v určitých intervalech v závislosti počtu kandidujících stran a silových poměrech v systému stran.

(27) Skvělou "case-study" na toto téma jsou propočty provedené T. Lebedou, jak by - za stejných počtů hlasů pro jednotlivé politické strany, jichž bylo ve skutečných volbách dosaženo - dopadly volby v ČR roku 1996 a 1998 za předpokladu, že by byly užity malé (pěti- až osmimandátové) volební obvody a bylo zrušeno druhé skrutinium. Reduktivní efekt takového volebního systému ve vztahu k malým stranám je výrazně větší než efekt dosud užívané 5% omezovací klausule a systém by dle propočtů mohl být za jistých okolností schopen generovat většinovou vládu jedné politické strany, i když tato získá výrazně méně než nadpoloviční většinu všech hlasů. Viz: T. L e b e d a , Vládní stabilita v České republice a systém poměrného zastoupení I, Politologický časopis č. 2/1998, zejm. str. 126-130, T. L e b e d a , Vládní stabilita v České republice a systém poměrného zastoupení II, Politologický časopis č. 2/1999, zejm. str. 156-159.  U takovýchto modelování je však nutno mít vždy na paměti, že nedokáží zohlednit psychologické účinky volebního systému, jehož výsledky jsou simulovány, protože za základ výpočtů bere výsledky dosažené v jiném volebním systému, kdy voliči při hlasování brali v potaz i parametry tohoto systému.

(28) Příkladem takové konstelace může být předlitavská část Rakousko-Uherska jako stát s velkým množstvím relativně silně geograficky lokalizovaných národnostních menšin, kde volební systém relativní většiny v jednomandátových obvodech vedl ke v podstatě poměrnému způsobu reprezentace a multipartismu.

(29) Toto stanovisko je typické pro F. A. Hermense a jeho následovníky, zejména H. Unkelbacha. Viz: H. U n k e l b a c h , R. W. i l d e m a n n , Grundfragen des Wählens, Frankfurt am Main - Bonn 1961, str. 40.

(30) Takové účinky má např. 5% klausule (navíc oslabená alternativní podmínkou tří přímých mandátů) v SRN, kde nezabránila tomu, aby klíčovou roli v systému stran hrála FDP, jež ve volbách 1949-1998 získávala mezi 5,8% a 11,9% hlasů, avšak byla to právě ona, kdo (s výjimkou poslední změny vlády po volbách 1998) rozhodoval o složení vládní koalice. Podobně v ČR po roce 1989 lze pozorovat, že koncentrační účinky se postupně, s tím, jak se systém stran stabilizoval, vytratily, což vedlo v roce 1996 a víceméně i v roce 1998 k takovým volebním výsledkům, jež neumožnily sestavit většinovou vládu. Na slabé koncentrační účinky 5% omezovací klausule v ČR upozorňoval již roku 1996 M. Novák. Viz např.: M. N o v á k , Volby do Poslanecké sněmovny, vládní nestabilita a perspektivy demokracie v ČR, in: Sociologický časopis č. 4/1996, str. 410-412.

(31) Bylo by jistě možné stanovit pravidlo, že při volbách relativní většinou v jednomandátových obvodech získají mandáty jen ty strany, které zvítězí v určitém minimálním počtu obvodů (např. aspoň v deseti) a že strany, které tohoto počtu vítězství nedosáhnou, mandáty nezískají a v obvodech, ve kterých zvítězily, mandát obdrží kandidát tam nejúspěšnější strany z těch, které minimální předepsaný počet mandátů obdržely.

(32) Viz: G. S a r t o r i , cit. d. v pozn. č. 16, str. 60 a pozn. pod čarou č. 25 (její text je na str. 68 cit. d.).

(33) Index proporcionality (ip) dle Richarda Rose spočteme tak, že součet rozdílů podílů parlamentních stran na celkovém počtu hlasů a na celkovém počtu mandátů vydělíme dvěma a získané číslo odečteme od čísla 100. Viz: R. R o s e , Electoral Systems: A Question of Degree or of Principle?, str. 75, in: A. Lijphart, B. Grofman (editoři), Choosing an Electoral System. Issues and Alternatives, New York 1984, str. 73-81.

(34) Hodnota průměrného iP pro volby v SRN v letech 1949-1998 určena vlastním výpočtem; podkladová data čerpána jednak výpočtem přímo z výsledků voleb (roky 1994 a 1998), jednak z: F. B r e t t s c h n e i d e r , K. A h l s t i c h , B. Z ü g e l , Materialien zu Gesellschaft, Wirtschaft und Politik in den Mitgliedstaaten der Europäischen Gemeinschaft, in: O. W. Gabriel (editor): Die EG-Staaten im Vergleich. Strukturen, Prozesse, Politikinhalte, Opladen 1992, str. 595-596. 

(35) Podrobněji k tématu metod rozdělování mandátů viz mj.: D. W. R a e , cit. d. v pozn. č. 15, str. str. 21-39, D. N o h l e n , cit. d. v pozn. č. 9, zejm. str. 75-88, T. L e b e d a ( I ) , cit. d. v pozn. č. 27, str. 116-119, V. K l o k o č k a , cit. d. v pozn. č. 4, zejm. str. 86-89, O. K r e j č í , Kniha o volbách, Praha 1994, zejm. str. 123-125.

(36) "Koudelkova" metoda (nazývaná občas takto lehce sarkasticky podle spoluautora novely zákona o volbách do PČR, poslance za ČSSD Zdeňka Koudelky) užitá nově v českém volebním systému pro volby do Poslanecké sněmovny začíná dělit číslem 1,42, poté však pokračuje již jako metoda d´Hondtova, tj. čísly 2, 3, 4... (viz § 50 odst. 1 zákona o volbách do PČR ve znění novely č. 204/2000 Sb.).

(37) K podrobné matematické srovnávací analýze účinků metod přepočtu založených na dělení počtů hlasů číselnými řadami viz např. M. G a u g l h o f e r , Analyse der Sitzverteilungsverfahren bei Proportionalwahlen, Grüsch 1988, zejm. str. 58-59.

(38) Viz k tomu např. M. G a u g l h o f e r , cit. d. v pozn. č. 37, zejm. přehled na str. 58-59.

(39) Jak však uvádí T. Lebeda, modifikovaná metoda Saint-Laguë tím, že prvním dělitelem v řadě je číslo 1,4, znesnadňuje malým stranám získání prvního mandátu. Viz: T. L e b e d a ( I ), cit. d. v pozn. č. 27, str. 118. Toto ovšem dle mého názoru platí zpravidla jen u stran, které jsou velmi malé, tj. jejich procentní podíl hlasů v konkrétním volebním obvodě odpovídá zhruba procentu, které tvoří jeden mandát ve vztahu k počtu všech mandátů v tomto volebním obvodě přidělovaných.

(40) Viz T. L e b e d a ( I ), cit. d. v pozn. č. 27, str. 118, M. K l í m a , cit. d. v pozn. č. 6, str. 199, O. K r e j č í , cit. d. v pozn. č. 35, str. 124, D. N o h l e n , cit. d. v pozn. č. 12, str. 83.

(41) Toto ovšem neplatí za situace, kdy zbytkový mandát získaný větší stranou jí umožní získat nadpoloviční většinu mandátů či třeba blokační minoritu znemožňující bez jejího souhlasu měnit ústavu.

(42) Viz T. L e b e d a ( I ), cit. d. v pozn. č. 27, str. 118, O. K r e j č í , cit. d. v pozn. č. 35, str. 124. Oproti tomu D. N o h l e n , cit. d. v pozn. č. 12, str. 83, tvrdí na základě příkladu hypotetických volebních výsledků opak.

JUDr. et PhDr. Karel Šimka, LL.M. je asistentem na katedře ústavního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a justičním čekatelem na Okresním soudu Praha-západ.

Poprvé zveřejněno v časopise Právník č. č. 12/2000, vydávaném Ústavem státu a práva AV ČR a Fakultou právnickou ZČU.


Název rubriky - Ústavní právo - příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 11.6.2001 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 29.5.2001.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Karel Šimka
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Odkazy
Judikatura ÚS
Příklady podání
Dotazy a odpovědi
Archiv článků
  Studenti: