Proti čemu nás chrání Veřejný ochránce práv?

Působnost Veřejného ochránce práv je stanovena v § 1 zákona č. 349/1999 Sb. (ZVO). Ochránce má chránit fyzické a právnické osoby před protiprávním, ale i jiným nepřijatelným jednáním orgánů a úřadů veřejné správy. Zákon používá pro vymezení osobní působnosti ochránce výčet pozitivní (§ 1 odst. 2) i negativní (§ 2 odst. 3).

Výčet orgánů uvedených v § 1 odst. 2 na něž se působnost ochránce vztahuje je výčtem příkladným. Negativní výčet orgánů (§ 1 odst. 3) je však výčtem taxativním. Z této konstrukce tedy vyplývá, že ochránce vykonává své koncepce vůči všem orgánům a úřadům veřejné správy včetně obcí při výkonu veřejné správy mimo parlament, prezidenta republiky a vládu, Nejvyšší kontrolní úřad, zpravodajskou službu České republiky, vyšetřovatele Policie České republiky, státní zastupitelství a soudy, s výjimkou orgánů státní správy soudů.

Primárním úkolem ochránce, jak vyplývá z dikce ZVO, není chránit základní lidská práva a občanské svobody. Tento úkol je v našem právním řádu svěřen soudním orgánů a to především ústavnímu soudu. Institut ochránce není koncipován jako konkurence soudních orgánů.

Úkolem ochránce je působit k ochraně osob před jednáním úřadů vymezených výše, pokud je
a) v rozporu s právem,
b) neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy,
c) jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

ad a) Státním moc lze uplatňovat v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Tuto zásadu obsahuje čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky. Pouze zákon tedy stanoví, kdy může být státní moc uplatňována, jakým způsobem a jakými prostředky. Každý orgán, úřad, ale i jejich pracovník při výkonu státní moci musí mít pro svoji činnost oporu v zákoně. V rozporu s právem je tedy každé jednání, které oporu v zákoně nemá.

ad b) Principy právního státu a dobré správy nejsou v našem právním řádu výslovně upraveny a jedná se spíše o zásady, na kterých je založena naše ústava a celý náš právní řád. Zákonodárce zde měl zřejmě na mysli ochranu před byrokratickým, nespravedlivým, liknavým, arogantním nebo nezdvořilým jednáním. Každý občan má právo na dobré právo, právní jistotu a na odpovědné chování státu a jeho úředníků.

ad c) Činnost ochránce se týká i případů, kdy úřad; resp. jeho pracovník je nečinný v případě, že mu činnost ukládá zákon. Do této skupiny patří i případy, kde dochází k neodůvodnitelným průtahům řízení.

Obecně lze shrnout, že úkolem ochránce je působit na činnost veřejné správy tak, aby došlo ke zlepšení přístupu úředníků k občanům. Konečným cílem je veřejná správa, která ctí zákony, pravidla slušného chování a vystupuje spíše jako ochránce a pomocník občanů než arogantní byrokratický orgán žijící svým vlastním životem.


Název rubriky - Ústavní právo - studentská sekce
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 22.3.2001 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 22.3.2001.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Michal Bernášek
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Odkazy
Judikatura ÚS
Příklady podání
Dotazy a odpovědi
Archiv článků
  Studenti: