Ombudsman vznikl na počátku 19. století ve Švédsku a do dnešního dne je rozšířen ve více než osmdesáti státech. Do jeho působnosti bylo většinou svěřováno prošetřování stížností proti nezákonnému, nepřiměřenému nebo nespravedlivému postupu veřejné správy.

Pro postavení ombudsmana jsou ve světě používány dva modely. První takzvaný parlamentní, který je i starší, a druhý takzvaný vládní.

Parlamentním označujeme ten model kdy ombudsman je volen parlamentem, případně jeho dolní komorou. Ombudsman je volen obvykle na dobu určitou a není přímo odpovědný parlamentu. Možnost jeho dovolaní je buď zcela vyloučena nebo povolena jen v taxativně vymezených případech. Tento model se z pohledu účinnosti a funkčnosti jeví jako výhodnější.

Druhým modelem je model vládního ombudsmana, který je někdy označován také jako ombudsman nepravý. V tomto případě je ombudsman volen vládou, tvoří součást veřejné správy a není zcela nezávislý. Z tohoto důvodu se většinou nejedná o účinnou ochranu proti nesprávnému nebo nezákonnému postupu veřejné správy.

Vzhledem ke společenskému rozvoji a komplikovanosti společenský vztahů dochází zejména v posledních letech ke zřizování ombudsmanů specializujících se pouze na určitou oblast činnost veřejné správy.

Institut ombudsmana tvoří v současnosti významný kontrolní a garanční prvek demokratické společnosti. Jeho význam bude v budoucnu nadále stoupat. Dokladem toho je i zřízení ombudsmana Evropské unie.