Dělba moci

Moc ve státě je rozdělena na zákonodárnou (legislativní), výkonnou (exekutivní) a soudní. Každá má přesně vymezenou působnost a k jejímu naplňování svěřené kompetence, přičemž existují určité kontrolní a garanční mechanismy, jejichž úkolem je zabránit překračování působnosti a nepřiměřené kumulaci moci. V literatuře se běžně hovoří o systému vzájemných garancí a brzd.

Důležitým aspektem dělby moci, jako jednoho ze znaků právního státu, je nezávislost vzniku jednotlivých mocí. Ústava České republiky (dále jen Ústava), jakožto základní zákon státu nebo chceme-li jakožto společenská smlouva, která zakotvuje všechny základní mechanismy a principy fungování státu, určuje za zdroj veškeré moci lid, který ji vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Zákonodárná moc ( podle Ústavy) náleží parlamentu, který je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Volby do obou komor probíhají na základě tajného hlasování na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Pro poslaneckou sněmovnu pak platí poměrné zastoupení a pro Senát zastoupení většinové.

Rozhodujícím předpokladem pro faktické naplnění principu dělby moci je neomezená soutěž politických stran. Ústava v Čl. 5 výslovně stanoví, že politický systém je založen na svobodném, dobrovolném vzniku, volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí, jako prostředek prosazení svých zájmů. Toto ustanovení spolu s Čl. 6, který stanoví povinnost příjímání politických rozhodnutí na základě vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním, vyjadřuje základní demokratické mechanismy.

Ústava v hlavě třetí zařazuje do moci výkonné Prezidenta republiky, jakožto hlavu státu a Vládu jako vrcholný orgán výkonné moci.

Zatímco Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor, Vládu jmenuje Prezident republiky. Vláda má povinnost do třiceti dnů po svém zvolení předstoupit před poslaneckou sněmovnu a požádat o vyslovení důvěry.

Moc soudní je podle Ústavy vykonávaná jménem republiky nezávislými soudy. Soudcům je přiznána funkční nezávislost a ochrana jejich postavení. Do moci soudní je zahrnut Ústavní soud, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti a obecné soudy, které mají za úkol poskytovat ochranu právům. Pouze soud má pravomoc rozhodovat o vině a trestu. Ústava definujíce způsob vzniku jednotlivých mocí, odpovědnost nebo naopak nezávislost naplňuje požadavek "brzd a garancí" tak jak o nich hovoří teorie právního státu.


Název rubriky - Ústavní právo - studentská sekce
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 3.8.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 3.8.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Michal Bernášek
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Odkazy
Judikatura ÚS
Příklady podání
Dotazy a odpovědi
Archiv článků
  Studenti: