Kdo z občanů ví co se pod tímto pojmem v současnosti zpravidla rozumí a současně zná náš právní řád natolik, že může posoudit zda teoretické principy právního státu obsahuje. Jen velmi málo lidí pak má dostatek informací pro posouzení praktického naplňování těchto zásad. Článek se pokouší shrnout jednotlivé principy právního státu tak jak je uvádějí vědecké práce o teorii státu a práva a porovnat je s obsahem Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod.

Výsledek takto provedeného průzkumu nikdy nemůže mít valnou vypovídací hodnotu, a to zejména pro nedostatečně definovaný pojem "Právní stát". Problematická je i formulace otázky. Jednoznačně z ní nevyplývá zda máme na mysli formální nebo faktickou stránku problému. Jinak řečeno, jestli ten ,kdo se takto ptá má na mysli pojem právní stát ve významu právního ideálu, nebo politickou praxi.

Výsledek průzkumu bude významně ovlivněn i osobou respondenta. Kdo z občanů ví co se pod tímto pojmem v současnosti zpravidla rozumí a současně zná náš právní řád natolik, že může posoudit zda teoretické principy právního státu obsahuje. Jen velmi málo lidí pak má dostatek informací pro posouzení praktického naplňování těchto zásad.

Tento článek se pokusí shrnout jednotlivé principy právního státu tak jak je uvádějí vědecké práce o teorii státu a práva a porovnat je s obsahem Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod. Obecnějším cílem je pak nastartovat diskusi na toto téma a to nejen na akademické půdě.

Principy právního státu

Základní znaky (principy) právního státu, tak jak jsou v současnosti obecně přijímány lze pro názornost vymezit takto:

Vázanost státu právem

Stát je nejen původcem právních norem, ale i jejich adresátem. To znamená, že je sám vázán ústavou, ústavními zákony, zákony a dalšími právními akty. Současně je vázán i akty mezinárodního práva obecné povahy nebo těmi, které uznal. V neposlední řadě se uvádí vázanost státu demokratickými principy.

Dělba moci

Moc ve státe je rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Každá má přesně vymezenou působnost a k jejímu naplňování svěřené kompetence, přičemž existují určité kontrolní a garanční mechanismy jejichž úkolem je zabráni překračování působnosti a nepřiměřené kumulaci moci. V literatuře se běžně hovoří o systému vzájemných garancí a brzd.

Omezená moc

Stát může zasahovat a svoji moc uplatňovat jen v případech a způsobem předem stanoveným.

Suverenita lidu

Občan je nadřazen státu což se projevuje jednak v možnosti v projevu vůle při personálním ustavování moci zákonodárné, popřípadě v možnosti přímého projevu vůle lidu. Suverenita lidu se současně projevuje v zakotvení základních práv a svobod člověka a občana v ústavním zákoně, jehož součástí je i samostatná a výslovná garance základních práv menšin.

Soudní ochrana

Každému má být dána možnost domáhat se svých práv a oprávněných zájmů u nezávislého a nestranného soudu jehož rozhodnutí má byt přezkoumatelné soudem vyšší instance.

Jednotlivé principy, tak jak byly výše vymezeny tvoří jeden funkční celek. Nelze tedy uvažovat o relevanci zvoleného pořadí. Jednotlivé znaky budou podrobněji popsány a srovnány s  Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod v samostatných článcích.