Ústavní soud

Jednou ze záruk zachování demokratického charakteru České republiky je Ústavní soud. Základní úprava postavení, organizace a činnosti Ústavního soudu je obsažena v článku 82 až 89 Ústavy České republiky. Konkrétní úpravu obsahuje zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu.

Článek 82 Ústavy stanoví, že Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti. Jeho úkolem je tedy dohlížet nad naplňováním obsahu Ústavy a ústavních zákonů při realizaci společenských vztahů.

Ústavní soud se skládá z patnácti soudců, které jmenuje, se souhlasem Senátu, Prezident republiky na dobu deseti let. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a má nejméně desetiletou právnickou praxi.

Koncepce personálního obsazování Ústavního soudu se liší od způsobů obsazování obecných soudů. Nejvýznamnějším rozdílem je časové omezení výkonu funkce. Desetiletá perioda zajišťuje Ústavnímu soudu výraznou názorovou pružnost v návaznosti na  vývoj společnosti a současně umožňuje zachování tolik potřebné nezávislosti na státní moci.

Působnost Ústavního soudu je vymezena v článku 87 Ústavy. Výše zmiňovaný zákon o Ústavním soudu pro naplnění jednotlivých kompetencí, definuje osm základních typů řízení. Zákon o ÚS nejprve stanoví obecné prvky řízení, které jsou pro všech osm typů řízení společné a poté definuje jednotlivé typy řízení.

Před Ústavním soudem se vede řízení o:

ˇ zrušení zákonů a jiných právních předpisů
ˇ ústavních stížnostech
ˇ opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
ˇ pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy
ˇ ústavní žalobě proti Prezidentu republiky
ˇ návrhu Prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy
ˇ opatření nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
ˇ sporech o rozsah kompetence státních orgánů a orgánů územní samosprávy

Jednotlivé typy řízení se od sebe liší zejména v oprávněných navrhovatelích, účastnících řízení, průběhu jednání a způsobu dokazování. Rozdíly jsou také v obsahu rozhodnutí, jeho právních následcích, způsobu vyhlášení a publikování.

Ústavní soud rozhoduje ve věci samé nálezem a v ostatních usnesení. Nález musí být odůvodněn a obsahovat poučení o konečnosti rozhodnutí a nemožnosti odvolání.

Všechny nálezy Ústavního soudu jsou uveřejňovány ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu každoročně po skončení kalendářního roku. Sbírka je vydávána pro veřejnou potřebu. Usnesení se ve Sbírce uveřejňují pouze v případě, že se na tom usnese plénum Ústavního osudu.

Nálezy týkající se 
ˇ návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b),
ˇ ústavní žaloby proti Prezidentovi uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy,
ˇ návrhu Prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy se uveřejňují ve Sbírce zákonů.

Ústavní soud může ve Sbírce zákonů uveřejnit právní názor všeobecné povahy vyslovený v nálezu, který se obvykle v této sbírce neuveřejňuje.


Název rubriky - Ústavní právo - studentská sekce
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 3.8.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 3.8.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Michal Bernášek
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Odkazy
Judikatura ÚS
Příklady podání
Dotazy a odpovědi
Archiv článků
  Studenti: